Určitě patříte mezi běžce, kteří mají vybraný povrch, po kterém rádi běhají. Také podle povrchu si vybíráte i závody, jichž se účastníte.
Dělit běžce můžeme do tří základních skupin. Bavíte-li se s běžcem, který v jedné větě použije slova „tempo“, „tlumení“ a „objemovky“, pravděpodobně je to „silničář“. Do druhé skupiny patří „teréňáci“, kteří řeší hlavně „vzorek“ a „nastoupané metry“, ti z vyšších poloh pak i „batůžky“ a „medvědy“. Podle našeho malého průzkumu je asi nejpočetnější poslední, třetí skupina, kde jsou všichni, kteří nacházejí krásy jak v běhu na silnici, tak v terénu - nebo je jim to jedno. Můžeme je nazvat „obojživelníky“.
Plusy běhání na silnici a silničních závodů
- Většinou rovinatý povrch, na kterém se dosahuje dobré rychlosti a časů.
- Možnost porovnávat své výkony a sledovat progres běhání.
- Při velkých závodech výborná atmosféra mezi běžci i přihlížejícími.
- Nad stabilitou běhání po asfaltu si libují běžci náchylní na výrony.
Může se zdát, že silniční závody, často probíhající ve městech, jsou velká nuda. Na druhou stranu se jich účastní tisíce lidí, což svědčí o pravém opaku. Tyto tratě díky své dostupnosti totiž lemuje velké množství fanoušků, a to bývá také nejčastější hnací motor a argument, proč si takový závod vybíráme. Někdo má prostě tohle rád a je to pro něj velký adrenalin.
„Pro mě mají prioritu závody na silnici a navíc ve městě. Nabíjí mě atmosféra a množství běžců mi pomáhá k lepším výkonům.“ Pavel, 26 let
„I když bych měl svým kolenům již ulehčit, přednost má silnice a větší závody, kde stále s někým běžím, což je pro mě důležité.“ Ondra, 48 let
„Běhám na silnici i v terénu, ale když mám dilema, kam si jet zaběhat, dám přednost silničnímu závodu. A proč? Na silnici se mi běhá lépe a rychleji.“ Martina, 38 let
Plusy běhání v terénu a při trailových a krosových závodech
- Měkký povrch šetří naše klouby, záda a úpony.
- Pohyb v příjemném prostředí a na zdravém vzduchu.
- Ve členitém terénu si hrajeme s došlapem a rovnoměrně posilujeme všechny partie svého těla.
- Menší počet lidí na závodech dává pocit větší svobody běhu.
Lesní porosty nebo běhání po lukách jsou dnes také v oblibě. Ne každý má les na dosah, ale mnohdy jsme ochotni si za terénem dojet na kraj města. Týká se to i závodů, které si pak nevybíráme podle místa bydliště, ale podle prostředí, které nás k běhu láká. Potom nám v závodě dává energii dokončit ho v co nejlepším čase.
„Jednoznačně terén a les. Ten vzduch a pohyb mezi stromy, to prostě miluji a navíc se dokonale odreaguji.“ Romana, 30 let
„Dávám přednost lesním cestám, i když někde i v lese je dnes již i asfalt, ale pohyb mezi stromy to vynahrazuje.“ Jindra, 42 let
„Od té doby, co jsem měl problémy s klouby, tak jedině lesní cesty a nejlépe hory. Je to sice nahoru a dolů, ale všechny klouby mi pak děkují.“ Honza, 56 let
„Obojživelníci“: ani jeden povrch není problém
Během roku trénují jak na silnici, tak v lese v terénu. Přihlásí se na horský běh, těžký kros nebo zase na městský maraton. Krásu běhu si zkrátka užívají všude. Filozofie jejich běhání nerozlišuje povrch a místo, kde běží, dodává jim dobrý pocit z aktivity nazývanou běh.
„Mně je to vlastně jedno. Nikdy jsem neměla problémy, když běžím dlouho na tvrdém povrchu, moje nohy snesou obojí.“ Pavlína, 42 let
„Silnici běhám nejraději v zimě a v létě zase volím les, kde se mohu schovat před sluníčkem. Ale po pravdě, moc si nevybírám.“ Michal, 33 let
Závěrem uvedeme názor „neznámého běžce“, můžeme ho použít třeba jako motto:
„Každý běžecký závod, ať se běží kdekoliv a kdykoli, je emocionální událost, ke které si každý účastník přináší svoji vášeň, svoji naději, svého ducha a své schopnosti.“
A co vy? Prozradíte, kde nejraději běháte, zda na silnici, či v terénu? Diskutovat o tom můžete pod článkem nebo na Facebooku.
Jaký typ běžce jste vy?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 sobota 5. března 2016. Anketa je uzavřena.
