Zuzana Schwarzmaierová

Zuzana Schwarzmaierová | foto: archiv PIM

Zuzana Schwarzmaierová

  • 0

Jaký je tvůj běžecký cíl v rámci výzvy, na který se připravuješ?

Chtěla jsem běžet maraton na podzim, ale poběžím ho už v květnu.

Přináší ti nové běhání podle rozpisu něco navíc kromě únavy těla?

Před výzvou jsem běhala, běh mám ráda. Chtěla jsem již v loňském roce běžet 1/2 maraton v Praze, trénovala jsem, nedokázala jsem být bez sportu a během vteřiny šlo všechno do háje. Přestala jsem mluvit, psát, číst, uslyšela jsem od lékaře, že mám poškozený mozek a srdce a zdaleka nemám vyhráno. Zapomněla jsem mluvit, takže jsem se nemohla ani na nic ptát, jen ležet nehybně na lůžku, připojena na různé přístroje, přemýšlet a po tváři mě stékaly slzy beznaděje a hrozného strachu.

Všechno dobře dopadlo a já se od loňského října dala opět do intenzivního běhání. Před Vánoci jsem si zkusila uběhnout 21 kilometrů jen tak a ono to jde. Nikdy jsem neběhala tolik, jako nyní podle tréninkového plánu, ale baví mě to a pořád překonávám sama sebe. Poznávám se s novými lidmi (běžci a běhny - smích) a týden co týden se naše časy zlepšují. Na dlouhé běhy se mnou vyjíždí táta na kole, sama bych to možná neuběhla a mamina začala běhat. Spousta kamarádů kolem mě se na běhání dala také, když je to tak fajn, jak říkám, tak do toho šli.

Jak vypadá tvůj tréninkový týden?

Pondělí a pátek bez běhu. Úterý, čtvrtek a neděle běžím volně 45 minut. Ve středu mám intervalový trénink, který zabere maximálně 50 minut. A poslední sobota je jako dělaná na dlouhý běh 21 až 32 kilometrů. Zjistila jsem, že se mi lépe běhají tyto vzdálenosti dopoledne.

Buď jezdím rovnou z práce běhat s holkami, anebo přijedu domů, převléknu se a hned vyrážím. Jinak by se mě pak nemuselo chtít. Podle toho, kdy půjdu běhat, si hlídám jen jídlo před tréninkem. Mám velký výdej a nemůžu se dostat do stavu, že mám hlad, to se mě stalo párkrát a to je mi pak hodně zle.

Přišla už krize? Co tě pak donutí vstát a běžet?

Krize z běhu? Nedostavila se, běhám proto, že mě to baví, nemám se stresovat a na běh se vždy těším. Lenost se občas dostaví, ale říkám si, jak vynechám jednou, vynechám podruhé. Takže se zvednu a jdu. Zatím mi to vždy vyjde.

Co je silným momentem nebo uvědoměním této výzvy, se kterým jsi nepočítala a překvapil tě?

Nepočítala jsem vůbec s tím, že bych se do výzvy dostala.

Jak přijalo okolí tvé nadšení pro běh a vstup do adidas výzvy?

Okolí mně to přeje, podporuje mě, někdo i chápe nadšení z běhu. Někdo si myslí, že jsem blázen. Někdo má strach o mé zdraví, ale vysvětlím jim, že nemusí. A prostě mě vážně potěší, když slyším od okolí ( přátelé, rodina...), že jsem dobrá. I když si myslím, že je normální běhat a nedělám nic neobvyklého.