Hana Havalcová

Hana Havalcová | foto: archiv PIM

Hana Havalcová

  • 0

Jaký je tvůj běžecký cíl v rámci výzvy, na který se připravuješ?

Mým cílem je uběhnout v pro mě dobrém čase, což je do dvou hodin, Sportisimo 1/2Maraton Praha v dubnu. A moc bych si přála běžet Volkswagen Maraton v květnu, ale myslím že je to zatím předčasné. Nicméně snít je hezké ne?!

Přináší ti nové běhání podle rozpisu něco navíc kromě únavy těla?

Moje běhání po výzvě nyní? Je to opravdu jiné. Mám v trénincích pořádek a řád a už nyní vidím, jak je důležité běh si nejen naplánovat, ale také opravdu vyběhnout,  i když se někdy moc a moc nechce. Mám to napsaný tak běžím!!! Vidím, že se lepším a taky jsem poznala proč mám dnes dlouhý běh a zítra jen tak výklus. Moc mě to pomohlo pochopit, že je potřeba nohy vyběhat a pak sladký den odpočinku, to jsem totiž předtím nedělala.

Jak vypadá tvůj tréninkový týden?

Zatím se s tím peru, protože moje tělo si zvyká na větší zátěž, než jsem byla zvyklá před výzvou. Mám v týdnu třikrát kruhový trénink - posilování s činkami, který vedu jako osobní trenér, pak 5krát v týdnu běh podle Miloše a jednu hodinu spinningu - to také musím, protože i na těchto hodinách jsem instruktorkou. No prostě blázinec!! Do toho také musím pracovat. Dva týdny jsem byla úplně mrtvá, ale už jsem asi tělo přesvědčila že to tak chci a ono se to zlomilo, protože už to dávám. Jenže tréninkový plán od Miloše začíná být opět náročnější, jenže o tom to asi je! Kdybych do tohoto projektu nešla, nemohla bych se takhle posouvat, no ne?! Musím si trasy plánovat, protože  Miloš mi připravuje delší a delší tréninky a tak trasy vymýšlím. Je to tvořivé a těším se kam se zase podívám, protože uběhnout 28 kilometrů, to už je kus cesty. Běžím v terénu přes skalní cesty, louky, okolo jezírka a ty kopce!!! 

Přišla už krize? Co tě pak donutí vstát a běžet?

No jasně, že přišla! Už vím o čem naši úspěšní sportovci mluví když říkají "bolelo to, ale stálo to za to" a  mají medaili na krku. V sobotu jsem běžela podle Milošového plánu 25 kilometrů, říkala jsem si jestli to vůbec přežiju? Když jsem doběhla s tím, že dva poslední kilometry jsem to měla na krev, měla jsem pocit, že se z trabantu rodí mercedes. To bych nikdy opravdu nedala. Byl to supr pocit! Je to dobrá motivace, že další týden to už nebude tolik bolet a dám zase o kilometr víc.

Co je silným momentem nebo uvědoměním této výzvy, se kterým jsi nepočítala a překvapil tě?

Překvapuje mě, že i když bojuju s některými zdravotními potížemi, už se na běh těším! Běhám v terénu a začalo mě to bavit víc a víc. Už si to i užívám a těším se, jakou novou trasu zase vymyslím, protože mám vždy naplánovanou trasu někam jinam abych se nenudila, vlastně, když to tak shrnu, pořád se bavím. Líná jsem asi pořád, ale vím, že za první zatáčkou to rozběhám a bude to dobré, někdy se mi moc nechce někdy vůbec, ale vím, že musím a tak už ani neprotestuji. Je to už závislost? Taky  nechci zklamat ty, kteří mi fandí a hlavně neublížit těm, které se toužily do tohoto projektu dostat a nedostaly tu příležitost jako já. Já  to štěstí měla a smím u toho být. To je přece závazek. Nepočítala jsem s tím, že mě to tak vezme.

Jak přijalo okolí tvé nadšení pro běh a vstup do adidas výzvy?

Překvapilo mě, kolik lidí sleduje tuto akci. V mém okolí se začínají lidé zajímat jak se mi daří, jak jsem se do projektu dostala a také říkají: "To je ten šílenec, kdo jiný by tam měl být, než  ona.". Myslím, že je to poklona. Moc za vše děkuju!