Milý Václave!
Jsem Tvoje babička a o tom, že se narodíš, jsem se dověděla o svých narozeninách. Byl to krásný dárek! Celých tři čtvrtě roku jsme se na Tebe všichni těšili a já jsem přemýšlela, jak Tě přivítám na svět - jaký dárek Ti dám já. Mezi nás jsi se chystal v květnu a já jsem dostala bláznivý nápad: 14. května se konal v Praze mezinárodní maraton, co kdybych ho uběhla na Tvoji počest?
Rodina se chytala za hlavu, ale já jsem celou zimu trénovala. Jak se blížil květen, začala jsem váhat - 42 kilometrů je hodně, zvládnu to? Přesto jsem se přihlásila, ale s tím, že si to ještě rozmyslím a asi že raději nepoběžím.
Ty ses narodil 10 hodin před odstartováním maratonu a v té radostné chvíli
adidas Women's Challenge hledáte motivaci, příběhy, podporu nebo jen kamarádky se stejným koníčkem jako vy? Přidejte se k nám na Facebook do skupiny adidas Women's Challenge! |
jsem věděla, že do toho jít musím. Ráno 14.května jsem před závodem šla do kostela sv. Kříže, kde byla mezinárodní maratonská mše. Tam jsem poděkovala, že ses narodil, a poprosila, abys byl celý život zdravý a šťastný. Otčenáš v angličtině zněl zajímavě a ze závěrečné promluvy kněze vyplynulo, že i on poběží maraton, a ne poprvé. Potom nás vyzval, aby se ti, kdo se nechtějí tlačit v šatnách, v klidu převlékli v sakristii. Bylo to velmi milé.
Na startu se nás sešlo asi čtyři a půl tisíce, ale Čechů byla jen asi čtvrtina. V 9 hodin prezident Klaus maraton odstartoval výstřelem z pistole. Běželo se křížem krážem Prahou, až do Holešovic, Podolí a pak zase do Chuchle. Tak do třicátého kilometru se mi běželo moc dobře, pak už to šlo hůř a na pětatřicátím přišla krize. Ztuhly mi nohy i ruce a já měla pocit, že dál už neuběhnu ani krok.
Při pohledu okolo sebe jsme zjistila, že jsem na tom takhle nebyla zdaleka sama. Skvělé na tomhle závodě je, že je to amatérský závod a všichni závodníci si vzájemně pomáhají. Když už jsem nemohla, ostatní mě povzbuzovali, abych vydržela a nevzdávala to. Právě jel okolo nás sběrný autobus, ale nemávla jsem na něj, zkusila jsem chvíli jít, pak jsem se i trochu rozběhla a nějak jsem do cíle doklopýtala. Když mi dali na krk medaili, měla jsem ohromnou radost, že mám pro Tebe dárek.
Aktivní babička Irena Výborná
Po závodě jsem zjistila, že mohu chodit jen s nohama toporně nataženýma, ani to chůzi nepřipomínalo. Doploužila jsem se do šatny, tam jsem chvíli přemýšlela o tom, že když si teď sednu, už asi nevstanu. Nicméně jsem si sedla, pomalu upíjela nutridrink a pozorovala ostatní závodnice, které chodily snad ještě hůř než já. Pak se do naší dámské šatny doploužil i nějaký muž, právě tam byla jedna dáma obnažená, ale nějak jí to nevadilo. Pán to brzy zjistil a s omluvným úsměvem se vypotácel do vedlejší pánské šatny.
Václave, co Ty teď ještě nepochopíš - nejlepší bylo to pomaratonské pivo! Zasyčelo ve mně jako kapka na rozpálené plotně. Ty máš raději mlíčko od maminky a Tvoje maminka nebyla v Tvém věku jiná.
Až vyrosteš, poběžíme spolu, budeš-li chtít. Ale i kdyby ne, budeš vždy moct říkat: Když jsem se narodil, moje babička uběhla maraton. To je můj dárek pro Tebe.
Tvoje babička
Irena Výborná
Dnes je Vaškovi sedm, hraje tenis, fotbal a velmi dobře plave.
