I to mu však bylo málo a nakonec získal na světovém klání ještě další dvě medaile. „Je pěkné odletět si na víkend do Brazílie a dovést si dvě zlaté medaile a jednu stříbrnou,“ směje se 29letý atlet, který před dvěma lety vyhrál soutěž Arnold Classic v Austrálii a v Africe.
Věřil jste si na vítězství?
Po nehodě na motorce jsem měl problém s kolenem, s potrhanými vazy a naprasklým meniskem. Jel jsem to tedy zkusit, a jestli to půjde, tak kategorii do sto pěti kilogramů i vyhrát. Povedlo se mi to, a tak jsem si řekl, že v neděli zkusím i kategorii Open (bez rozdílu vah), šel jsem si tam na pohodu zatrénovat a byl z toho boj o zlato. Nakonec to dopadlo na stříbro a jsem za to velice rád. Ještě teď se z toho vzpamatovávám.
Soupeře v kategorii Open sám nazýváte obry. Co říkali, že s nimi zápolí takový „střízlík“ a navrch drží krok?
Ze začátku vás neberou vážně, jste jen klučina, který si to přišel zkusit. Byl jsem tu docela exotika i proto, že tu moc blonďatých kluků nemají, takže na mě koukali. A když jsem v první disciplíně skončil čtvrtý, tak už říkali, že super, ale jedna disciplína závod nedělá. Jakmile jsem ovládl deadlift a log lift, tak už za mnou chodili a říkali, že to je úžasné a odkud jsem. Začali se zajímat o mě a Českou republiku a také už měli trochu strach. Toho jsem využil na atlasech a dokončil to.
Která disciplína byla nejtěžší?
Všechny mám dost natrénované, ale vždycky máte nějaké silné stránky a také slabiny. Nejtěžší ale pro mě ve druhém závodě byly právě kameny (atlasové kameny, velké koule – pozn. red.), protože tam se může stát cokoliv. Nemá to žádné držadlo ani úchyt, je to strašně kluzké, nestabilní a navíc takové provedení disciplíny jsem dělal poprvé. Všude se kameny jen zvedají a házejí nahoru, tady ho člověk musel zvednout, tři čtyři metry poponést, hodit nahoru a běžet pro další. To byla hodně velká loterie, protože to může snadno sklouznout a body jdou pak hodně dolů, takže jsem byl dost nervózní. Ale dokázal jsem se uklidnit a dopadlo to dobře.
Ceníte si víc zlata, nebo nečekaného stříbra?
Lehčí bylo vyhrát stopětku, Open je něco trochu jiného. Ale největší hodnotu pro mě má ocenění pro nejlepšího atleta celého šampionátu. Udělal jsem dojem na pořadatele i závodníky a dali mi zlatou medaili za celkový projev.
Jaká je vaše nejsilnější stránka?
Asi záda, takže mrtvý tah a všechny disciplíny, které z toho vycházejí, jako je zvedání automobilů. A ještě mi jde jednoručka a log lift. Ale to nejsilnější je srdce. Jsem jako pitbul, zakousnu se a je mi jedno, jestli mají protivníci sto kilo, nebo sto padesát. Nejsilnější je srdce a nastavení, kdy tam přijdu a jsem schopnej porazit každého.
Vrchol sezony vás teprve čeká, prozradíte, co to bude?
Hlavní akcí tohoto roku by mělo být mistrovství světa World’s Strongest Man v Přerově. Dostal jsem od pořadatelů z minulého roku možnost tohle klání předvést v České republice a město Přerov i kraj se k tomu postavily velice vstřícně, takže by to mělo být na 80 procent v Přerově. Půjde o velkou show se závodníky z celého světa, z Austrálie i Ameriky. Termín ještě ladíme, buď 11. srpna, nebo o týden později.
Klání budete pořádat i sám závodit?
Hlavně závodit. Nějaké jednání se sponzory musím také absolvovat, ale naštěstí mám na to tým, který mi s tím bude pomáhat. Na administrativu a vše kolem je potřeba aspoň dvaceti lidí, já mám na starosti tu hlavní komunikaci.
