Cesta autem do Varů proběhla v poklidu, ač nálada byla bojová. Každý se snažil nastínit své představy o tom, jak závod pojme, v jakém tempu poběží a který čas by ho v cíli uspokojil. Ze své zkušenosti vím, že čas nejde nikdy moc předpovídat, a tak jsem všechny potěšil závěrečným slovem: „Věřte nebo ne, ale všichni si dneska zaběhnete osobní rekord … na to si mohu vsadit.“ Ostatní se sice pousmáli, ale i zamysleli. Téměř všichni totiž tento závod ze seriálu RunCzech běželi poprvé. Takže si nedovedli představit, co s nimi udělá ta báječná atmosféra na začátku. Plný koridor, skvělá motivační slova, minutový zvuk tlukoucího srdce, startovní výstřel a melodie Mé vlasti. To dostane každého, i člověka bez srdce, jak se říká.
Poslední chvilky před startem trávíme před hotelem Thermal a nervózně se protahujeme, poskakujeme a nedočkavě čekáme na další uplynulou minutu, která nás posune ke startu. Petr se snaží zavtipkovat a navrhuje, aby všichni dali své čipy mně, protože prý budu mít nejrychlejší čas, a tak si prý všichni určitě zlepší ten svůj čas. To by šlo, ale nevím, jak bychom vysvětlili, že čtyři běžci měli na setinu stejný čas. Přesto zajímavý nápad.
Z našeho předzávodního rozjímání, pokud se to tak dá říci, nás vyrušil člověk s kamerou a dotazem: „Vy běžíte společně?“ A na naše kývnutí pokračoval: „Můžete se postavit vedle sebe a udělat nějaký bojový pokřik nebo gesto? Budete na oficiálním videu ke karlovarskému půlmaratonu.“ „Super,“ odpovím a hned dodám: „Pokud ne, tak si vás za dva týdny v Budějovicích najdeme a bude zle!“ Samozřejmě, všichni jsme to brali s humorem a asi tří vteřinový záběr se povedl. Zajímavé zpestření.
Hodina startu nastala. Každý z nás se přesunul do svého přiděleného koridoru a úderem 18. hodiny jsme se vydali na trasu po karlovarských kolonádách, „bytelně“ si zazávodit. Už po prvním kilometru jsem věděl, že dnešní závod bude hodně rychlý. Počasí skvělé, zataženo a 18°C, prostě ideální prostředí pro běžce a třeba i rekordní časy. Kolonády mají velké kouzlo v tom, že se na nich stále pohybuje velké množství lidí, kteří neúnavně fandí a jsou v tom maximálně vynalézaví. Vidím kuchaře, kteří hrnce a vařečky používají místo bubínku. Některé servírky zase mají v rukou veliké podnosy, na kterých nosí hostům sklenice zlatavého moku a bušením do rytmu nám pomáhají se lépe držet běžeckého tempa. Každý si prostě najde nějaký ten vhodný prostředek k povzbuzení nás běžců.
Musím opět konstatovat, že Vary v tomhle nezklamaly. Diváci i atmosféra jsou úžasní, v tomto prostředí se ani nedá běžet pomalu. Možná nejhezčí a nejemotivnější je posledních šest set metrů před cílem, kdy probíháme tunelem pod hotelem Thermal a čeká na nás krátké asi stometrové strmější stoupání před samotným seběhem do cílové rovinky. Diváci tady tuší, že sil na rozdávání už moc není a dávají nám opravdu najevo, jak hlasitostí povzbuzování, tak i potleskem, jak moc si váží toho, že jsme zdolali další metu na cestě k vysněnému cíli.
VýsledkySamotné závody byly přehlídkou výtečných výkonů hlavně afrických běžců a běžkyň.
Kompletní výsledky najdete na runczech.com |
Tady už totiž nejde nic vypustit. Nikdo si nedovolí povolit ze svého tempa, ba dokonce má tendenci ho vygradovat na ještě vyšší obrátky jako odměnu pro všechny fandící diváky. Cílová rovinka je nejen ve znamení vydání se z posledních sil, ale i velkých emocí, kdy vlastně i já dobíhám se slzami v očích, a to nejen z výkonu, který se opravdu povedl, ale i z báječné atmosféry, která k těmto závodům neodmyslitelně patří. Čas 1:35:39 hodin je vlastně odměnou za tuto nádhernou „dřinu“ v délce 21 kilometrů. A medaile? Letos opravdu skvělý bonus.
Chvilku za mnou dobíhá Pavel. Skromný kluk, který začal běhat až nedávno, ale díky fyzickým proporcím má ideální předpoklady běhat rychle, probíhá cílem a mačká stopky. 1:39:59 hodin. Nemůže dlouho uvěřit tomu, co vidí. Až SMS s časem potvrdí jeho velkou radost. Osobní rekord, co jiného.
Petr, často neúspěšný ve snaze zlepšit si své časy to dnes taky dokázal. Celý závod běžel v pohodě a rychlém tempu a k vytoužené odměně v podobě medaile přidal i čas 1:44:33 hodin, což je možná víc než čekal. V pozávodním EXPU neskrýval nadšení a zároveň i dojetí.
Pavla, už od začátku nadšená skvělou atmosférou a také do poslední chvíle nevěřící ve své běžecké schopnosti rovněž dobíhá a rychle spěchá k mobilu, aby zjistila svůj cílový čas. Zakoupila si totiž vyrytí času na medaili, tak chce, aby byl opravdu výjimečný. A byl. 1:56:04 hodin … to bude moc krásný pohled. Medaile se doma dostane na čestné místo.
Ani Martin nezahálel a oproti půlmaratonu v Plzni se posunul doslova o dvoumílový krok. 2:03:46 hodin je toho jen a jen důkazem. Také je velmi spokojen.
Postupně dobíhali i další kamarádi a kamarádky z naší Rungo party. Všichni si v cíli pochvalují báječnou atmosféru, velkou pohodu mezi běžci samotnými a hodně přátelské prostředí nasycené radostí, emocemi a také zážitky, jenž zůstanou na dlouhou dobu ve vzpomínkách na to lepší, co sport a běh přináší.
To, co jsem cestou do Varů prorokoval, se do puntíku splnilo. Téměř všichni si zlepšili osobní rekordy, navíc tyto časy jsou pro každého velkou inspirací a zároveň i motivací do dalšího běhání. I to je jeden z velkých přínosů tohoto běžeckého seriálu.
