V sobotu 16. května jsem se tedy postavil na start Plzeňského půlmaratonu v areálu Škodalandu ve speciálně upravené vestě s nápisem „2:00“. Protože pravidelně běhám půlmaratonské závody o poznání rychleji, věřím, že výzvu splním a ještě si závod užiji. Jakmile jsem ve svém běžeckém okolí oznámil, v jaké pozici závod poběžím, začali se mi hlásit kamarádi i kamarádky, že určitě se mnou poběží a pokusí se naplnit svou vlastní výzvu, což je právě mnou běžený čas.
Proto jsem už na startu obklopen asi dvacítkou závodníků. Některé znám a ti se samozřejmě přihlásí osobně, ale slyším i ty nesmělé, co si jen špitají, že se musí držet právě mě, i ty povedu v patrnosti. Bude opravdu zajímavé sledovat běžecké příběhy lidí, kteří si dali jasný cíl, jak se perou právě se svým předsevzetím. Úderem 11 hodiny zazní startovní výstřel a celé běžecké pole, čítající více jak 600 závodníků, vyráží vstříc půlmaratonské a kvůli dvěma velkým kopečkům na začátku hodně náročné vzdálenosti. Skupina kolem mé osoby se zatím statečně drží.
Blíží se pátý kilometr a s ním i první občerstvovací stanice. Při běhu se zatím snažím se svými „ovečkami“ komunikovat a zpříjemnit jim tak závod. Mnozí moje povzbuzování i vtipně komentují, ale zatím je začátek závodu, takže elánu mají dost. Na občerstvovačce přejdu do chůze a čekám, až se všichni postupně napijí. Sluníčko ještě není úplně nejvýš, přesto celkem slušně pálí. Pár doušků vody přijde vhod všem.
Dlouhá rovinka do Dobřan se běží celkem rychle a mnozí dokonce mají snahu se ode mne trhnout. Nemám proti tomu nic, jen je upozorňuji, že nejsou ani v polovině závodu, a to nejhorší ještě přijde. Někteří to pochopili, jiní varování nedbají a začínají se vzdalovat. Uvidíme, pomyslím si v duchu a navazuji kontakt s těmi, co dodržují můj časový harmonogram.
Desítka už za měsíc opět v PlzniStart pro vás zinscenují plzenští divadelníci RUNGO.cz redakce chystá závody pro vás hobíky. Přijďte si pro nezapomenutelnou rodinnou atmosféru do Borského parku. Máme pro vás trať na pět i deset kilometrů a spoustu domácích dobrot. Více ZDE. |
Malebné městečko Dobřany si pro nás připravilo malé překvapení, vystoupení místních mažoretek pro závodníky. To nejen pohladí, ale dokonce i správně nažhaví, protože po polovině závodu přijde vhod každé rozptýlení. Na druhém občerstvení v polovině závodu pozoruji dosti unavené obličeje některých běžců. Trocha vody i kousek banánu jim ale dodá nové síly. Snažím se držet stále stejné tempo a mít vždy tak 30 vteřin náskok, abych umožnil občerstvujícím se závodníkům přejít do chůze a v klidu se najíst či napít.
Pomalu vybíhám z Dobřan, míjím ukazatel jedenáctého kilometru a zjistím, že běžím úplně sám. Jsem zvědav, zda začnu dobíhat ty, kteří se neočekávaně „utrhli“. Ještě jsem tuto myšlenku nevstřebal a už se blížím ke dvěma běžcům, už ze vzdálenosti několika metrů slyším, jak těžce oddychují. A vzápětí slyším dotaz. „Vodiči, co mám dělat, když mě píchá na boku?“ Moje odpověď je stručná a rychlá. „Zatnout zuby a překonat to.“ Nevím, zda to byla odpovídající odpověď, ale jiná otázka už nepřišla, takže asi ano.
Půlmaraton Plzeňského krajeCelkovým vítězem plzeňského půlmaratonu se stal Nobuyuki Yamaguchi z týmu DAIKIN v čase 1:19:42 hodin, v kategorii žen Eva Potůčková z Hisportteamu za 1:36:47 hodin. Závod na 9 km ovládli Pavel Karlíček z ESP týmu a Anna Urlychová z Pilsenman Clubu. Nejkratší vzdálenost pěti kilometrů nejlépe zdolali Jaroslav Šmíd a Anna Čapíková. Výsledky najdete zde |
Těsně před poslední občerstvovací stanicí na 16. kilometrů dobíhám skupinu asi pěti běžců a běžkyň, kteří se ode mne odpoutali zhruba na osmém kilometru. Funí a pletou nohama. Ani pohled do jejich tváře není příjemný, minimálně k úsměvu mají daleko. Potěšující je však jejich první reakce: „To jsme rádi, že jsi tady s námi. Snad nás už dotáhneš do cíle.“
„Samozřejmě, od toho tady přeci běžím,“ snažím se je ihned povzbudit. Postupně se naše skupina rozrůstá a na 18. kilometru čítá asi patnáct lidí. Neustále se na ně snažím mluvit, povzbuzovat, motivovat, abych splnil i tuto roli. Musím uznat, že všichni se maximálně snaží. Jejich vůle, právě v tomto úseku závodu, je doslova obdivuhodná. Mnozí z nich běží půlmaraton poprvé a každé dobré slůvko je pro ně povzbuzením.
Abychom dosáhli mety 20. kilometru, tak musíme zdolat poslední menší stoupání a po něm závěrečných 800 metrů seběhu do cíle. Kouknu na hodinky a vidím, že mám malinký náskok oproti času, který mám zaběhnout, a tak své ovečky posílám na zteč k cíli samotné. Neustále se ale snažím je povzbuzovat. Na můj hlasitý pokřik, aby si připravili úsměvy, poněvadž v cílové rovince čeká spoustu fotografů, reagují jen mávnutím ruky. Mám ale radost, že opravdu přidali a s trochou nadsázky se dá říci, že dokonce i sprintují. Do cíle dobíhám osamocen, zamávám i zatleskám divákům v cílové rovince, za což se mi dostává hezkého a věřím, že i upřímného potlesku. Mise splněna. Můj cílový čas 1:59:00 hodin je toho jen důkazem. Minuta k dobru je dokladem správně naplánovaného harmonogramu.
Zase jedna výzva za mnou, celý závod jsem si užil v naprosté pohodě. Že by další z mých rolí v budoucnu? Velmi příjemné a milé překvapení na mě čekalo v pozávodní zóně. Přišlo za mnou několik běžců i běžkyň, které jsem dovedl k vysněnému času pod dvě hodiny, a poděkovalo za moji práci. Trochu jsem se i začervenal, měl jsem velkou radost.
Povedený závod, splněný úkol vodiče. Poděkoval jsem sám sobě. První ročník tohoto nově vzniklého závodu měl podle mého názoru velmi vysokou úroveň a určitě započal novou tradici. Věřím, že za rok na startu nebudu chybět, třeba znovu v roli vodiče a možná na jiný čas.
