REPORTÁŽ: Cross mezi krtinci a drny, z bláta do louže

  10:30
Memoriál Josefa Machta bývá závod v úvodu sezóny. Letos se konal jeho 16. ročník. Ač pršelo, vzala si na něj Zuzana Součková silniční boty, což samo o sobě věstilo zárodek na pěknou reportáž ze závodu, který i za sucha bývá blátivý.
16. Memoriál Josefa Machta

16. Memoriál Josefa Machta | foto: archiv Zuzany Součkové

Někdy v loňském roce se ve mně cosi zlomilo. Přestaly mě zajímat masové komerční běhy a začaly se mi líbit lokální závody. Ty soukromě nazývám „Bio kvalita“. Běží se v lese, po poli či louce. Není nutné se na ně přihlašovat rok předem, startovné se platí na místě a obvykle stojí celých padesát korun. No, nekupte to! V ceně je čaj i sprcha. K tomu ještě zcela zdarma výběh a možnost změřit své síly s ostatními běžci. Ehm, já tedy mám své síly s ostatními dávno změřené a můj osobní souboj se odehrává někde na konci závodního pole.

Malé závody mám ráda i proto, že miluji rozhodování se na poslední chvíli. Je v sobotu ráno hezky? Hurá na závod. Nebaví mě doma uklízet a vařit? Můžu si v neděli dopoledne vyběhnout s ostatními šílenci. Kromě toho chodím na závody i proto, abych trochu potrénovala - kopce, intervaly. Naprosto opačně než ostatní, kteří trénují intervaly, kopce a abecedu právě proto, aby mohli jít závodit.

Tuto neděli ráno (15. března) hezky nebylo. Pršelo a v Tachově, kde se měl 16. memoriál Josefa Machta odehrávat, dokonce padal sníh. Dost nefér od svatého Petra, když si vzpomenu, že ještě v úterý jsem běhala v krátkých rukávech. Ale což, na počasí si už dávno nestěžuji. Životní zkušenosti mi ukázaly, že to stejně nemá cenu. A kromě toho, boj s nepohodou člověka prý zocelí!

Těsně před odjezdem na místo činu jsem se dozvěděla, že pětikilometrový závod startuje na louce pod sjezdovkou a pokračuje jejím výběhem. No dobrá, to je jen kousek. Když jsem návdavkem obdržela jako sladké tajemství informaci, že na trati je bláto i tehdy, když je sucho, rozhodla jsem se pro nejšpinavější boty. Silniční Mizuna. Nejlepší z nejhorších nápadů za posledních deset let. Nevím, proč jsem nechala doma trailové „ády“, ale asi proto, že jsem den předtím ze špuntů vyškrábala šroubovákem zaschlé bláto.

Na startovní čáře se nás sešlo poměrně dost. Pořadatel ještě vítá celebrity z běžeckých kruhů. Mistry běhu nevím jakých kategorií (promiňte!). Když v tom slyším: „A taky tady vítáme běhající spisovatelku Zuzanu Součkovou.“ Všichni se na mě otáčejí, já neskromně zvedám ruce nad hlavu. Přitom si pomyslím: „Jen se tady předváděj. Propásla jsi šanci zůstat v anonymitě. Tady se svítivou čelenkou na tebe bude vidět téměř celou trať. A to si piš, že dost!“

Vybíháme.

Setkání s redakcí a závod v jednom - přijďte, těšíme se na vás!

(aneb pojďte provětrat svoje běžecké boty na naše dubnové závody v Ostravě)

Na našich závodech se cítí dobře každý

Chvíli se držím ostatních, pak mi ale podklouznou nohy a než v silničkách vyberu smyk, jsem sama. Sleduji trať, poskakuji mezi krtinci, snažím se vyhýbat loužím. Občas se sklouznu po drnu nebo prošlápnu krtkovi domeček. Dobíhám do místa, kde mizí tráva a leskne se vodní hladina. Není čas, ztrácet čas obíháním vodního příkopu. Beru vodu přímo. Do bot mi šplíchne horem, dolem, předem i zadem ledová voda. Cítím, že se mi povoluje levá bota.

„Doprčic, utáhla jsem si málo tkaničky, ještě tady botu ztratím,“ nadávám si. Ale už jsem z toho venku, boty mám obě. Cítím jen ledový chlad a zmrzlé brnící prsty. Snažím se to nevnímat a snažím se běžet dál. Otáčím se. Nejsem poslední. Svou pozici od té doby pravidelně kontroluji.

V kopci do sjezdovky zmizelo veškeré rostlinstvo, zůstává čisté nefalšované bahýnko, uklouzané borci, kteří tu byli přede mnou. Klouže to pekelně. Silničky nezklamaly, podkluzují a dostávají mě na čtyři. Rychle zpátky na dvě a snažit se dostat nahoru. Představuji si Gábinu Soukalovou a její strojové tempo do kopce. Beru to stromečkem, i když nemám lyže. Ale mé Mizuna mají taky slušný skluz.

Někde v půlce trati na mě začínají útočit myšlenky: „Proč jsem tady? Není to absurdní? Je to absurdní! To jsem se zase nechala nachytat! Sem už nikdy! Ale vždyť přece běhám, abych měla o čem psát. No jo, ale Agatha Christie taky nevraždila, aby měla co psát. Jo, jestli ta Agatha nebude jinej level než já.“ Ukončuji svoji polemiku, která je stejně k ničemu a přepínám na automat. Běžím na hranici svých možností. Zpětně si troufám říct, že jsem měla na víc. Za všechno můžou ty špatné boty. Za mé tempo nemohou plíce, které hrozily vyplivnutím, nemohou nohy, které ztvrdly na kámen, takže jsem měla pocit, že už neudělám ani krok. Nemůže za to ani závodní duch, který, když zjistil, že nikoho nedoženu a nikdo mě nepředběhne, zase spal jako zabitý.

Krátký finiš do cíle. Úsměv. Co kdyby tam byl fotograf!

Hurááá, mám to za sebou. Hned, jakmile se vydýchám, vydávám směrem k pořadateli tiskové prohlášení: „Bylo to pěkný, díky, a zase za rok!“

A výsledek? Dneska to cinklo! Třetí místo ve své kategorii. Krásná bronzová medaile se mi ještě večer houpe na krku a pocit z pěkně prožité neděle hřeje u srdce.

Zuzana Součková

Zuzana Součková, běžkyně a úspěšná blogerka

Běžkyně a úspěšná blogerka na iDnes.cz.

Autor:
  • Nejčtenější

Horňáci versus dolňáci. Víme, čemu muži dávají přednost, a je to překvapení

25. dubna 2024

Ženské tělo je pro muže celkově velmi atraktivní a nabízí jejich očím mnoho zajímavých partií....

Muž má recept na dlouhověkost, v jednašedesáti je ve skvělé formě

25. dubna 2024  8:18

Dave Pascoe chce dokázat světu, že i v důchodu můžete vypadat jako za mlada a také se tak cítit....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Mladá maminka se proměnila k nepoznání, vsadila na jiný životní styl

24. dubna 2024

Devětadvacetiletá Indya Agosová z Texasu vážila sto sedmnáct kilo, když se rozhodla pro životní...

Život s nemocí ALS. Prvním příznakem bylo mluvení nosem, vzpomíná Josef

25. dubna 2024

Ještě před pár lety pracoval třiapadesátiletý Josef v telekomunikační společnosti jako vedoucí...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pozor na přehnanou hygienu. Kdy sprchování může škodit zdraví?

28. dubna 2024

Asi to zní zvláštně, ale i přehnaná hygiena může škodit zdraví. Časté intenzivní sprchování vám...

Žena začala rodit v autě, ačkoli lékaři porod vyloučili

2. května 2024  8:59

Chelsea z New Yorku začala rodit v šestatřicátém týdnu těhotenství v autě. Bylo to pro ni nečekané,...

Nuda v ložnici? Sedm zaručených tipů, jak oživit vášeň a skoncovat s rutinou

2. května 2024

Sex je v drtivé většině nezbytnou součástí dlouhodobého harmonického soužití. Jenže jak to tak...

Daniel trpí hemofilií. Nemoc mi víc dala, než vzala, říká

2. května 2024

Když jsem se jako miminko otáčel v postýlce a narážel do bočnic, začaly se mi dělat modřiny. Rodiče...

Mužské nápady se cení, ženské jako by neexistovaly. Je za tím „onpakování“

2. května 2024

Když žena začne mluvit před skupinou mužů, je několikrát vyšší pravděpodobnost, že bude přerušena....

Natáčení Přátel bylo otřesné, vzpomíná herečka Olivia Williamsová

Britská herečka Olivia Williamsová (53) si ve čtvrté sérii sitcomu Přátelé zahrála epizodní roli jedné z družiček na...

Byli vedle ní samí ztroskotanci, vzpomíná Basiková na muže Bartošové

Byly každá z jiného těsta, ale hlavně se pohybovaly na opačných pólech hudebního spektra. Iveta Bartošová byla...

Autofotka: Sen z plakátů v kotrmelcích. Mladíček v tunelu rozbil Ferrari F40

Symbol italské nenažranosti se již skoro čtyři dekády pokouší zabít své řidiče. Jízda s Ferrari F40 bez posilovače...

Ukaž kozy, řvali na ni. Potřebovala jsem se obouchat, vzpomíná komička Macháčková

Rozstřel Pravidelně vystupuje v pořadu Comedy Club se svými stand-upy, za knihu Svatební historky aneb jak jsem se nevdala se...

Do Bolívie jsem odešla kvůli smrti rodičů, přiznala sestra Romana Vojtka

Mladší sestra herce Romana Vojtka (52) Edita Vojtková (49) je módní návrhářkou a žije v Bolívii. Do zahraničí odešla...