Po sobotním výběhu, který se protáhl na první letošní dost utrápenou „privátní půlku“, mi v neděli kyčle již po ránu hlásily: “Pokud dnes půjdeš ven, s námi nepočítej, my zůstaneme doma, bez debat!“ A svůj vzdor dávaly důrazně najevo bolestí 15 čísel pod boky.
Debaty mezi mnou a mou bolestí naše psy ale vůbec nezajímají. Tuším, že mi všechny ty bolesti dokonce přejí, za to, že jsem je v loňském roce hnal přes tisíc kilometrů louže nelouže. To však neznamená, že by nechtěli ven na procházku.
Nedělní pohodová rodinná procházka se psy okolo Hostivařské přehrady vypadala v praxi jako Hasselhoffova Runwatch. Oko mi šmejdilo jako pubescentovi při první návštěvě nudapláže: „Támhle někdo běží, támhle běží dva, ježíš, to je styl. Holka, je dobře, že‘s začala něco dělat s tím zadkem. No a támhleten, to si snad dělá prdel, tyhle boty na asfalt?“
Peklo, je to prostě peklo, poslouchat sílící hlasy v hlavě, zároveň předstírat, že pozorně posloucháte manželčiny nedělní story, a k tomu všemu ještě udržet pozornost, aby psi někde nesežrali něco moc eklhaf(t).
S každým prolustrovaným běžcem sílil zmutovaný Pavlovův efekt. Kolena nekontrolovaně vystřelovala do výšky, a když jsem automaticky pozdravil běžce, který odhodlaně dupal kilometry proti mně a na můj pozdrav hodil opovržlivý antipedestrianský škleb, pochopil jsem, že tohle je běžecký flashback.
Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc o flashbacku: „Po déletrvající drogové abstinenci dochází někdy k jakémusi zpětnému záblesku, subjektivnímu prožitku intoxikace bez toho, že by ve skutečnosti člověk drogu znovu požil, jde o krátkodobou psychickou poruchu.“ |
Manželčina věta “Pojďme už domů, začíná mi být zima“ mi zněla v uších, jako když našim fenkám ohlásíme „Papání!“. Předstíral jsem, jak hodně mi záleží na tom, aby manželka neprochladla, a hnal jsem psy domů jako před zátopovou vlnou.
Neděle odpoledne, denní světlo, přehrada plná mladých běžkyň, co si asi tak na sebe vezmu parádního, když po dlouhé době nepoběžím noční opuštěnou tmou s čelovkou?
Zaběhněte si kros v Praze na 5 a 10 kilometrůRungo.cz pro vás nachystalo závod s domáckou atmosférou, občerstvením i medailemi (více o závodě zde).  |
Stížnosti kyčlí běžecký Pavlovův efekt nekompromisně utopil v slinách. Jde se prostě běhat! Tělo chce regenerační výběh. Proti tomu nemůže ani manželka protestovat.
Oblékl jsem se do běžíškovského. Bohužel nejsem běžec-striptér, takže to krásné spodní prádlo neuvidí nikdo. Pod vánočním stromečkem jsem našel kompresní boxerky se zateplením reprodukčního werkzeugu a funkční triko s dlouhým rukávem, ve kterém jsem prostě neodolatelný. Obé od nejmenované firmy, názvem podobné společnosti, co vyrábí plynové sporáky MORA.
V neděli, když je přehrada plná mladých běžkyň, by snad bylo společenským faux pas neobout se do oranžových boostů. A tak se oranžová stala barvou mého běžeckého dne.
Nasadil jsem sluchátka, dopnul oranžovou větrovku a pustil nejnovější AC/DC. Rozrážel jsem vítr jako oranžový šíp a vzpomněl jsem si na rozlícené debaty o trendovosti funkčního prádla na internetu. A také na svého předběžce z Velké Kunratické, který přede mnou stepoval v historických pogumovaných kopačkách, ve vytahaných bavlněných teplákách s kapsou o gramáži cca 10 kilogramů a v potrhaném dresu číslo 10 Dukly Praha. Oldschool je oldschool, no co, zřejmě slušný oddíl... Ale byla neděle, hostivařská přehrada plná mladých běžkyň, kam já na ně s kopačkama.
Rozrážel jsem vítr za rytmické podpory AC/DC na plné kule a u srdce, ale i tam dole, mě hřál pocit, že v teple funkčniho prádla běžím s větrem o závod naproti všem běžkyním a běžcům z Hostivařské přehrady.
Běhám totiž z opačné strany právě proto, že nemám rád, když mě někdo předbíhá.
Co kdyby měl na nohou kopačky.
E-shop Rungo.cz |
