Jaký je tvůj běžecký cíl v rámci aWCH, na který se připravuješ?
Váhám, byla jsem vyzvána k půlmaratonu, vybrala jsem si České Budějovice v červnu, ale zda toho budu schopna - kvůli nohám, si nejsem jista. Nejradši bych vzala desítku, ta je ale prý dost rychlá. Nechám si ještě poradit.
Přináší ti nové běhání podle rozpisu něco navíc kromě únavy těla?
Cooprův test (strašně těžké nohy na tartanu, tak těžce se mi od července do září snad neběželo - nedovedu říci přesně, pocity čas stírá) a hned druhý den zátěžový test způsobily, že ode dne poté nemám nohy úplně v pořádku, navíc jsem ještě dostala po týdnu kvůli nějakým drobným nejistotám z výsledu holtera, tento týden jsem byla teprve na vyhodnocení. Výsledek je ale výborný. Celou tu dobu jsem trénovala jen třikrát, čekám, že se nohy zklidní - a ony se zklidní, stále jim domlouvám a věřím jim. Takže nemohu podat očekávanou odpověď, to vše teprve nastane. Ovšem aerobně jsem prý na tom výborně, dokonce prý musím rychleji dýchat. Běžecký plán je určitě v pořádku, musím ho ale posunout.
Jak vypadá tvůj tréninkový týden?
Každý den cválám na vlak a to je zatím vše.
Přišla už krize? Co tě pak donutí vstát a běžet?
Leností příliš netrpím, jak ráda bych opakovala svoje letní a podzimní frekvence, ale momentálně to nejde. V běhání, kromě jiných příkladů a případů, mám v mysli železnou pravidelnost a vytrvalost herce Třísky...
Co je silným momentem nebo uvědoměním této výzvy, se kterým jsi nepočítala a překvapil tě?
V přihlášce jste chtěli znát naši motivaci. Napsala jsem, co jsem napsala, mj. že chci najít svoje limity. Zatím jsem našla jeden - "strhala" jsem svůj pohybový aparát při testech. Jen co to poleví, půjdu systematicky za tím, aby se to příště nemuselo přihodit. Silným motivem je, že mě to hrozně štve, vždy jsem byla soutěživá a teď se do toho nemohu pořádně opřít, zrovna když jsem "pod dozorem". V létě jsem vybíhala každý den, občas byly nohy jako svázané, ale druhý den to bylo dobré nebo jsem ubrala na čase a intenzitě.
Stejně si ale myslím, že 21 km je pro mne nereálných, i když idealisticky si myslím, že se o to pokusím. Alespoň takto poprvé a naposledy v životě. A taky očekávám, že po mé zimní skleslosti přinese jaro více síly (a samozřejmě tepla a světla).
Jak přijalo okolí tvé nadšení pro běh a vstup do adidas výzvy?
Svým dětem a kamarádkám a velmi úzkému okruhu příbuzných jsem to sdělila - moc mi to přáli a měli se mnou velkou radost. Jedna kamarádka (51 let, také hudebnice) se hned přes rungo.cz vypravila do PIM a už je přihlášená přes charitu na dubnový půlmaratón. Jen co budu zase naplno fungovat, půjdu s tím dál na trh - do lokálního časopisu a na jaře bych si chtěla vybudovat malou partičku z mého okolí - spíše starší dámy, tak 45 - 55. Hrozně by se mi líbilo někoho opravdu přesvědčit, ať vůbec začne, zvolna a má pak také ten radostný spokojený osobní pocit - hlavně i to kilíčko se dá ubrat. Držte mi palce.
