Nejprve vylučme extrémní případy. Máte-li doma patologického žárlivce, který pojme podezření i tehdy, běžíte-li přes ulici pro rohlíky a vrátíte-li se s podivně zasněným výrazem, protože měli ve slevě i vaši oblíbenou čokoládu, odkazuji vás na nejbližší psychologickou poradnu. Tentýž ústav, případně ve spojení s rozvodovým advokátem, navštivte v případě, kdy vás megera převlečená za vaši choť křikem o třetí hodině ranní opakovaně nařkne z pelešení se s běžeckým sparringem Frantou, který se prý určitě jmenuje Eva a má daleko pevnější musculus gluteus.
Důkladně si také sáhněte do svědomí a spočítejte si, kolik hodin týdně věnujete svým blízkým. Nejste-li profesionální sportovec, ale vaše tréninkové úsilí se rozrostlo na dvě fáze denně a váš příspěvek k rodinnému životu se úměrně tomu smrsknul na recept večeře umístěný na prázdné ledničce, kontrolu dechu už spících dětí a chov kočky, která se pološílená hladem konečně naučila chytat myši, má váš partner na brblání plné právo.
Žárlivost nesouvisí s láskou
Ale pokud se vás výše zmíněné hříchy netýkají a váš protějšek přesto remcá před každým výběhem nebo závodem, je potřeba nastalou situaci citlivě, leč účinně řešit. "Žárlivost je palčivý, zdrcující pocit, který ovšem nesouvisí s tím, jak moc žárlivec svého druha miluje," říká psycholožka Katarína Bradáč. "Provází ho vyptávání, slídění, obviňování ze zanedbávání, žádosti o zkrácení tréninku. O žárlivosti neuvažuji jako o jevu, který má rozměr oprávněnosti na jedné straně a rozměr patologie na straně druhé. Podle mého názoru nemá žárlivost ve vztahu vůbec co pohledávat. Je to škodná. Když se ovšem objeví, považuji ji za osobního přítele, který nám napovídá, že ne ve vztahu k partnerovi, ale ve vztahu k sobě samému je něco v nerovnováze. Je to přátelská informace, která člověku dává příležitost se zastavit a udělat změny ve svém nitru."
Anketa mezi našimi čtenáři ukázala, že žárlivost postihuje muže i ženy stejnou měrou. Muži ji většinou maskují za starost o řádné vedení domácnosti a péči o děti, ženy běžcům rovnou vyčítají nebezpečnou přítomnost vysportovaných dam v jejich okruhu.
Psycholožka v každém případě doporučuje zahájit řešení problému žárlivosti rozhovorem, ve kterém vytvoříme pocit bezpečí, úcty a respektu ke svému protějšku. "Pak se můžeme dopídit původu partnerových pocitů. Může se cítit nejistý, ohrožený a ve srovnání s ostatními lidmi může mít pocit, že pro svého partnera není dost dobrý. Pravděpodobně zažívá pocity méněcennosti a pochyb o sobě samém. Nebo může mít strach, že o partnera přichází, což bývá způsobeno nějakou jinou bolestnou zkušeností z minula," vypočítává důvody žárlivosti psychoterapeutka.
Další kroky v krocení žárlivosti však podle odborníků zahrnují především práci žárlícího partnera ve vlastním nitru. "Žárlivec si skrze pozornost svého protějšku často potvrzuje vlastní hodnotu. Pokud se vyžadovaná pozornost ubírá i jiným směrem, může to pociťovat jako osobní ohrožení," vysvětluje Bradáč. "Točí se v kruhu potřeby potvrzování, kterou ale jeho partner nemůže uspokojit, protože žárlivost nemá kořeny v chování partnera, ale uvnitř žárlícího člověka samotného. Není v silách druhého člověka, aby vybudoval sebevědomí někoho jiného. I když je chování ostatních k nám a vztahy s nimi důležitým aspektem našeho sebeobrazu, nemůžeme žádat od našeho dospělého partnera, aby přebral odpovědnost za náš sebeobraz či sebevědomí."
Jen my sami
Za svůj život je odpovědný každý sám. I za to, aby se cítil sebevědomý a šťastný, zdůrazňuje psycholožka. Žádat po někom jiném, aby to dělal za nás, je nemožné. "Je tedy užitečné přestat očekávat, že štěstí přijde zvenčí, měli bychom ho naopak objevit uvnitř sebe. Postupně musíme sami sobě dopřát svobodu a zbavit se strachu, abychom posléze mohli tuto svobodu dopřát i svému partnerovi. A to beze strachu, že jeho koníček ohrožuje vztah či lásku nebo štěstí druhého." shrnuje a dodává, že každý žárlivec by si především měl uvědomit, že sám sebe velice bolestivě posílá do emoční pasti, která bohužel destruktivně působí na celý vztah.
Přijde-li znovu na přetřes počet hodin, které partner tráví běžeckým tréninkem,
Katarína Bradáč
Pracuje jako psycholožka ve vlastní privátní praxi. Věnuje se léčbě různých duševních potíží jednotlivců, párů i rodin, hypnóze, rovněž psychologii sportu a působí jako lektor a kouč. Je vicemistryně Evropy ve sportovní střelbě.  Mgr. Katarína Bradáč, psycholog |
je podle psycholožky na místě partnerská domluva. Vztahy jsou jedinečné a je jen na dohodě, kolik volného času si partneři dopřejí o samotě pro naplnění koníčků, k nimž se ten druhý nechce připojit.
"Vztah mezi dvěma lidmi má být založený na svobodě, zralé lásce, vzájemném respektu, úctě a domluvě. Nemyslím si, že bychom měli partnera nějak výrazně přemlouvat, aby se našemu koníčku také věnoval. Respektujme, že se mu nechce. Žárlivost je podle mého názoru problém nadřazený tomu, zda se projevuje v souvislosti s běháním, či v souvislosti s něčím jiným. Proto může být zdánlivě funkční domluva, že já budu běhat a ty budeš hrát kulečník, pouze dočasná. Žárlivost se poté projeví zase v jiném kontextu, protože je spíš vnitřním postojem žárlícího člověka vůči sobě samotnému," říká psycholožka a primárně doporučuje, aby se žárlící partner zaměřil na pochopení svých bolestných pocitů a naplnění svých emočních potřeb především zevnitř.
"Partner mu přitom může vysvětlit, že fakt, že se cítí spokojeně i sám se sebou v činnosti, k níž toho druhého nepotřebuje, neznamená, že ho odmítá. Jen si přidává do svého života další barvu, další příjemný rozměr, který se silou lásky k partnerovi nemá nic společného. I partner postižený žárlivostí toho druhého tedy může být silným pomocníkem pro svého druha na cestě ke změně v jeho žárlícím nitru. Ale chce to vystoupit z vlastní nespokojenosti z toho, že je žárlivostí partnera "obtěžován", a přejít k pochopení partnerovy bolesti a zranitelnosti."
"Na žárlivost je třeba se dívat s pochopením a uvědoměním, že její řešení je složité. Věřím, že partneři si mohou pomoci vzájemně, a je-li to těžké, vždy je možnost požádat o pomoc profesionála. Tam, kde je žárlivost, bývá vnitřní bolest, nejistota, strádání, strach, nedostatek bezpečí a důvěry v sebe sama," říká psychoterapeutka. Žárlivost je podle ní třeba vnímat jako příležitost ke změně a ne jako neřešitelný problém nebo překážku soužití.
Překonávání žárlivosti je prostě ultramaraton ve vnitřním terénu žárlícího člověka a dobrý partner se k druhému v tomto těžkém závodě určitě rád připojí. Žena může muži vysvětlit, že běháním získává krásnou postavu, kterou na ní tak oceňuje, nehledě na duševní vyrovnanost, která je tak důležitá pro výchovu dnešního puberťáka. Muž běžec může naopak posílit sebevědomí partnerky chválením jejích neběžeckých předností.
Svět běžců a neběžců je kompatibilní. A pokud byste přece jen chtěli žárlivost na tréninky vyřešit tím, že tento článek založíte do oblíbené knihy svého protějšku spolu s výstřižkem z katalogu úžasných běžeckých bot, berte na vědomí, že za pár měsíců můžete na jeho lepší časy a tréninkové partnery žárlit vy.
Jo a nezapomeňte, že žijeme taky na Facebooku.
Žárlí váš partner na sport, který děláte?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 25. dubna 2014. Anketa je uzavřena.
