Přiznávám. Když se ke mně ta nabídka donesla, chvíli jsem váhal. Jeruzalém, hm. Tam se vždycky střílelo a vůbec tam byla horká půda. Fakt jsem se nerozhodl hned. Nakonec ale zvědavost zvítězila. Každá sranda přece něco stojí, ne? A hlavně, člověku se nestane moc často, aby byl u narození nového městského maratonu.
Zvlášť když jeho kolébku hlídají davy vojáků a policistů se samopaly.
Dnes masakr, pozítří maraton
A rozhodně to nedělají jen pro parádu. Důkaz Jeruzalém podal hned po našem příletu. Procházeli jsme se po nejznámějším místním tržišti Mahane Yehuda Market a dýchala na nás atmosféra jednoho z nejstarších měst světa, jehož historie sahá až před čáru oddělující starý a nový letopočet. A pak to přišlo. Třaskavý zvuk, zaregistroval jsem ho jen jedním uchem, ozval se jako by mimochodem, skoro splynul s ruchem kolem.
Zatím se tu prodává jakoby nic. Za pár minut vybouchne o pár domů dál bomba.
Až po chvilce jsem si uvědomil, že hlavní ulice, ještě před pár minutami přecpaná, je najednou jako vymetená. Chodci zmizeli, slyšel jsem sanitky a vrtulníky.
Na nedaleké autobusové zastávce někdo odpálil nálož, kovové střepiny zasáhly desítky lidí. Jedna anglická turistka umřela. Bylo to dva dny před maratonem.
Pečlivě střežený závod
O to samozřejměji pak člověk na startu bral, že bylo kolem trati rozeseto tolik mužů i žen v zelených či modrých uniformách, ale i v civilu, s kulomety v rukou. Jeruzalém si prostě nemůže dovolit něco podcenit.
Mnohatisícihlavá skrumáž běžců by ostatně mohla být lákavým cílem útoku militantů. Ulice byly proto před startem prázdné a klidné. Naprosto bez aut. Ozbrojenci hlídkovali na každé křižovatce, na každém rohu. Pažby samopalů měli ohmatané, bylo znát, že jsou s nimi v dennodenním kontaktu. Jeden zásobník nasazený a připravený k použití, druhý přilepený páskou, aby se při výměně neztrácel čas. Souhlasila-li oficiální čísla, připadal na každé dva závodníky jeden člověk z ozbrojených složek, který se podílel na zajištění bezpečnosti.
To mě snad radši picněte
Člověk si ale nakonec zvykne na všechno. Zvlášť když vám dá zatraceně zabrat trať. Jeruzalémská nebyla z těch lehčích. Závodníci překonávali výškový rozdíl až sto metrů. Že závod dá sportovcům zabrat, přiznal dopředu i sám pořadatel, když kromě hlavních finančních odměn vypsal též prémii za překonání časového limitu 2 hodiny a 20 minut. Pro srovnání, například pražský maraton se běhá za 2 hodiny a několik málo minut navíc.
FOTOGALERIEJeruzalémský běh se konal v pátek 25. března a zúčastnilo se ho na osm tisíc sportovců ze 40 zemí světa. Na samotný maraton si troufla tisícovka z nich.     |
Věhlasný americký běžec a trenér Bart Yasso taky neváhal vyseknout účastníkům jeruzalémského závodu poklonu: "Tohle bylo to nejtvrdší, co jsem na městských maratonech zažil." A to jich má za sebou téměř dvě stovky.
Když se tedy sunete tak těžkou tratí a máte dost práce sám se sebou, přestane vám fakt, že vás na každém kroku hlídají ozbrojenci, vadit. Dokonce vás začnou krásné, snědé holky s dlouhými vlasy a zbraní na řemenu brát za srdce. A aby dal ztrápenému tělu zapomenout na dřinu, vezme si mozek na pomoc i humor. "To snad radši, aby mě jedna taková picla, než se trápit ještě zbylých sedm kilometrů plných kopců," říkal jsem si jednu chvíli.
Běh dějinami
Navzdory námaze a vysílení vám ale dojde, že v Jeruzalémě jen nezdoláváte závodní kilometry, ale běžíte historií. O mnoha místech či budovách, které tady na vlastní oči uvidíte, se můžete dočíst i v bibli. Na necelém čtverečním kilometru tady najdete nejdůležitější místa hned tří světových náboženství, judaismu, křesťanství a islámu.
Zlomek arzenálu, který chránil běžce.
Na trati maratonu se běžci proplétali kolem Jeruzalémského muzea, obíhali horu Skopus, na níž sídlí Hebrejská univerzita, a trasa je zavedla i do starého města, kde probíhali známou Jaffskou či Sionskou branou.
A jak jeruzalémská maratonská premiéra dopadla? Asi by to nebyl Blízký východ, kdyby fungovalo všechno zcela do puntíku. Trocha roztěkanosti, nedůslednosti a pohodičky sem zřejmě tak nějak patří. Nejsme v Rakousku, ne?
Občas se stalo, že se trochu pomíchali běžci standardního maratonu a polovičního běhu, občas o sebe zakopávali při křížení svých tras. Nikdo z toho ale nedělal vědu. Jeruzalémský maraton byl tak trochu speciální. Běželo se v něm i o něco docela jiného než o vítězství.
