,,A tak proč ne.'' No, příště se při téhle odpovědi na hodně, opravdu hodně dlouhou dobu zamyslím...Jakmile mi tato slova vyšla z úst, cítila jsem se jako opravdu velký borec, co hned z půlmaratónu přejde na ultratrail. Po třiceti vteřinách mne nadšení opustilo. Hehe, 66 kilometrů s převýšením kolem 1500 m, to máme 6,6 km x 10, pohodička! Vážně, opravdu to zabíralo. Nejméně do doby, kdy mi přišlo potvrzení přeregistrace a doma už byli omeznámeni, že poběžím ''nějaký závod v Jizerkách''. Koho si tak vemu s sebou na support? Naneštěstí to schytal kamarád Marek, který se v těchto závodech vyžívá (tedy, do té doby to ještě nevěděl). A nastalo plánování, co nakoupit za doplňky (výživové), jak se tam dopravit, běžet s hůlkami či bez? Ze všeho mně vytáhl Ondra, který díky volné registraci zapříčinil celou vzniklou situaci a sám to běžel. První startosti zažehnány, paráda!
V klidu si tedy pročítám zaručené typy, jak se připravit na ultratrail. Všude samé tréninkové plány na několik týdnů dopředu, ale co když někomu zbývá 6 dní?! V hlavě mi utkvěla hláška mého profesora Pavla Štryncla (mimochodem, 2x vítěz B7): ,,Hoblovat Ještědy!'' Dobře, další problém. Kde vzít na brigádě Ještěd? Cyklostezka podél Berounky musí stačit. Při čtení dalších typů mi šla hlava kolem a ani příchozí sms mi moc náladu nezvedla. V devatenácti řádcích zakončených caps lockem napsaným rozkazem NEHRAJ SI NA ŠTRYNCLA a nepočítej s podepsáním souhlasu , mi rodiče celý běh zakázali. Tenhle zdánlivě nepřekonatelný prblém nakonec vyřešilo pár slz a příslib, že na mě po celou dobu Marek dohlédne. Avšak podporu jsem ani nečekala...
Inu nastal den závodu. Trochu mě vyděsilo, když jsem četla všechny ty rituální přípravy před závodem a já si ráno prostě jen naplnila Camelbak, oblékla tčíčtvrťáky, triko s krátkým rukávem a vyrazila. Okolo páté jsme vyrazili z Frýdlantu do Josefova Dolu. Příjezd načasován tak akorát mezi prvními. Nakonec pořadatelé nechtěli ani souhlas rodičů vidět, registrace proběhla bez problémů. Pomalu se objevovalo více a více sportovních nadšenců, kteří vypadali, jako by právě vylezli ze Salomon obchodu v nové kolekci super kompresního oblečení. Pohled moc hezký což o to, ale pak jsem se podívala na známého Páju, který ve Fivefingrech a jeho klasických zelených tříčtvrťácích chodí na nákup. Někdo si to přišel užít, někdo udřít.
I když, po dvaceti pěti kilometrech... Vážení, tady končí prdel. Úsměv na tváři sice zůstává, ale především kvůli křečím. Stehna vypovídají spolupráci a po polvině úseku je skoro nemožné se rozeběhnout. Největší zlo zajišťují dlouhé seběhy dolů. Marek mi do každého kopce podává hůlky a z každého mi je zase nese dolů. Chudák, za to si ty nadávky snad ani nezaslouží. Po každé minutě se ho ptám, kolik minut už máme za sebou a jestli stíháme další časovou bránu na občerstvovačce. Naštěstí jsme si nahnaly nějaké minuty k dobru v první polovině závodu, takže stíháme vše na pohodu. V jednom seběhu mě zaujal styl postarší paní v INOV-8tkách, nazvala bych ho kamzík. Dopadala na špičky tak lehce, až mi to nedalo se jí zeptat, jak to dělá (samozřejmě kdyby neměla stejné INOV-8tky jako já, tak se jí nezeptám). ,,Roky tréninku, děvče! Počkej až ti bude 57.'' Cooo? To mám čekat 40 let než se naučím dopadat na špičky?! No nic, přejeli jsme ji a pokračovali dál. Na 42. kilmetru se dostanete do takové fáze, že je vám všechno jedno. Tedy aspoň já. Neměla jsem ani sílu otravovat Marka, což ho znepokojovalo, ale po pár nadávkách poznal, že je všechno v pořádku. Na Hřebínku se nás pokusili opít, když nám pan výčepní místo malinovky omylem narazil malinové pivo a nebýt zavčasné Markovo reakce, mohla to schytat i ta šestiletá holčička, co si vesela objednávala rovnou celý půlitr. Sundavám boty a zkoumám polštářky na chodidlech. Teda, to co po nich zbylo. Cyklisti na Hřebínku nevěřícně zírají a zjišťují informace o závodě. ,,My bychom si hrozně rádi povídali, ale čeká nás ještě 15 kilometrů, tak nashledanou!''
Zatímco prvních 15 kilometrů jsme sfoukli za necelé 2 hodiny, těch posledních 15 asi za celý časový limit minus dvě hodiny. V oblasti Bedřichovské přehrady se mi poprvé za 17 let chtělo brečet. Jenže nedostatek soli a vody zapříčinil akorát zkřivený úsměv a slzy nikde. Kašlu na to. Pak se mi chtělo brečet, protože mi nešlo brečet. Poslední občerstvovačka před cílem mi trochu ulevila. Upozornění pro příště: Nikdy se na poslední občerstvovačce neptejte, jestli je to ještě daleko. Posbírali jsme saky paky a vyrazili na náš poslední úsek.
Z posledního úseku si vybavuji pouze těchto pár vět: ,, Už tam budem?'', ,,Kde je ta podělaná Slovanka?! Jo aha, my jsme až k ní dojít neměli...'', ,,Kolik ještě zbývá?'' , ,,Ten mrak je hrozně vtipnej, čum na něj!'', ,,Maminkoooooooo, já už nechci kopce dolůůů!'' , ,,Dělám si srandu, tak hrozný to nebylo.''
Uáááááá! Posledních 400 metrů do cíle! Snad na nás Ondra, co doběhl před třemi hodinami pořád čeká. Už vidíme transparent a cíl, rozbíháme se. Tedy...''rozbíháme se''. Ondra na nás z cíle řve, ať makáme. Jindy bych ho poslala někam, ale teď ho hrozně ráda vidím. Je konec, finíto, šlus. Vítěz to běžel za 6 a kus hodiny? Are you fuc*ing kidding me?Respekt všem, kdo došli i vzdali. Nakonec se dozvídáme, že trasa měřila 68 km. Chudák Marek nedostal ani vestu, protože t se mnou trpěl mimo závod. Výsledný čas, 12 hodin a 47 minut. ,,Příště Beskydská Sedmička?'' ,,A tak proč ne.''
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek |
