• Krásných, ale drsných 24 hodin na Lysé hoře

      18:19
    Když se na konci října objevila zpráva, že se 1. listopadu rozběhne registrace na extrémní zimní závod Adidas 24 hodin na Lysé hoře 2015 – MČR v zimním horském maratónu jednotlivců a extrémní horská štafeta dvojic, slovo dalo slovo a s parťákem Otou jsme se přihlásili do závodu dvojic.

    | foto: Michal Cieslarpro iDNES.cz

    Nějaké závody v horách už sice odběhány mám, ale toto měla být úplně nová zkušenost. Pro neznalé: po dobu 24 hodin se běhá okruh na vrchol nejvyšší hory Beskyd – Lysou horu (1324 m. n. m.), který má dle oficiálních údajů cca 11,4 kilometrů a převýšení cca 764 metrů. Vítězem je ten, kdo těchto okruhů absolvuje nejvíce.

    Čas od registrace uběhl rychle a blížil se termín závodu 24. - 25. 1. 2015. Týden před závodem probíhala příprava věcí a studium předpovědi počasí, která slibovala sněžení a oproti loňskému roku, kdy na vrcholu Lysé hory teploty padaly hodně hluboko pod bod mrazu, i celkem rozumné teploty. V pátek před závodem jsem sbalil všechny věci. Taky přijel Ota, který si procvičil navigační schopnosti, a tak jsme páteční večer věnovali týmové poradě.

    Fotogalerie

    V sobotu vstanu v sedm, kouknu na oficiální stránky závodu, kde mě nemile zaskočí zpráva, že na Lysé hoře v noci pršelo a pořadatelé zvažují zrušení závodu, popřípadě povinné použití řetízkových nesmeků či maček, protože 80 % sestupové trasy je pod ledem. Po cestě do Ostravice, kde závod startoval, se dozvídáme, že se toto stává nařízením. Horečně telefonujeme a přemýšlíme, kde tyto nesmeky teď seženeme. Nakonec se to naštěstí podařilo přímo v obchodě se sportovním zbožím v Ostravici.

    K tomu bych dodal jeden svůj osobní postřeh – trasu jsme si byli s přáteli proběhnout týden před závodem, a to sestupové cesty byly opravdu jenom pod ledem a trčely z nich kameny. Po prvním kole závodu jsem konstatoval, že dneska je to minimálně o 75 % lepší, ale nakonec jsem byl za nesmeky rád, protože dobře držely při sebězích, takže to člověk opravdu mohl pustit. Jediné, co se mi nelíbilo ze strany pořadatelů, že oznámili povinnost použití nesmeků celkem pozdě před začátkem závodu. Do příštích ročníků bych navrhoval to zanést od začátku do povinné výbavy.

    Po příjezdu do Ostravice jsme se v pohodě akreditovali a přesunuli do prostoru ubytování, který pro nás činil označený prostor 1 x 2 metry. Do startu zbývala zhruba hodina a čtvrt, takže nám zbyl čas na oblečení a poslední kontrolu vybavení. Po proslovech hlavního organizátora, náčelníka Horské služby v Beskydech a starosty obce Ostravice bylo přesně v 11 hodin zahájeno. Závod startoval v centru obce Ostravice, na okruh jsme naběhli až po zhruba kilometru a půl.

    První okruh je ve znamení dlouhého lidského hada, který stoupá vzhůru k vrcholu. Začíná se na asfaltové cestě, kde se ještě dá předbíhat, po odbočení u pramene Butořanky na lesní pěšiny už ale tempo udává nejpomalejší závodník. Kdo chce předbíhat, musí do terénu a obíhat lesem. Prudké stoupání, které vede až ke křížení trati nad Lukšinec, mě poprvé přinutí nazout nesmeky. Při běhu je mám na nohou vůbec poprvé, takže s nimi při nazouvání trochu bojuji. Jinak je ale musím pochválit.

    Po prudkém stoupání trochu odpočívám na traverzové cestě, mohl bych dokonce i běžet, ale někteří jedinci jsou proti a obíhat to tady lze jen v hlubokém sněhu, takže šetřím síly a postupuji za ostatními. Pak už následuje jenom poslední stoupání na vrchol, které je zakončeno výstupem sjezdovky. Nahoře přikládám čip na kontrolním stanovišti a pouštím se do seběhu. Ten je v prvním kole trochu opatrnější, protože sněžit ještě pořádně nezačalo, na trase je ještě led, a já nevím, co od řetízkových nesmeků čekat. Nakonec je to hodně dobré a nemusím se bát to dolů pustit. Nesmeky sundávám až na asfaltové cestě kousek před cílem okruhu. Na parkovišti u transformátoru si předáváme s Otou čip a informace o trase. S tím, jak jsem zvládl první kolo, jsem spokojený, i když to mohlo být rychlejší. Jdu si odpočinout a dostat do sebe energii na další kolo.

    Ota své první kolo zvládl celkem rychle, takže vyrážím znovu na trasu a doufám, že se vrátím ještě za světla. Po asfaltu k pramenu Butořanky to zvládám hodně rychlou chůzi, nasazuji nesmeky a svižně vyrážím do nejhoršího stoupání na trati, ani ta poslední sjezdovka pod vrcholem mi tolik nevadí. Na traverzové cestě se rozběhnu, ale bohužel špatně došlápnu a podvrtnu si kotník. Chvíli trvá, než se zase rozběhnu. Stoupání na Malchor rychle vyšlápnu, kousek popoběhnu a na sjezdovce vypnu hlavu a šlapu – hůlky, nohy, hůlky, nohy… Nahoře posílám Otovi SMS a pouštím se do seběhu, který je z mé strany tím nejrychlejším. Předávka probíhá na parkovišti za stmívání.

    Do třetího kola nastupuji už za svitu čelovky. Začátek cesty k Butořance se mi ještě šlape dobře, ale ve stoupání v lese už začínám cítit nohy. Teď už to začíná být hodně i o hlavě, ale nakonec stoupání zvládám celkem v pohodě a na traverzové cestě se dokonce i rozbíhám. Na vrcholu Lysé hory se od startu podstatně změnilo počasí a začalo hustě sněžit a silně foukat, takže před sestupem vypadáme jako někde při pobytu v arktických oblastech. Při sestupu v tomto kole už začínám pociťovat stehna a seběh je o dost pomalejší než v předešlých kolech.

    Čtvrté a páté kolo jsou jako přes kopírák. Před oběma si trochu odpočinu ve spacáku. Nahoru už se dostanu s rituálem záchytných bodů – první lesní cesta, druhá lesní cesta a tak dále až nahoru. Na traverzové cestě se snažím dokonce trochu popoběhnout a na vrchol se vždycky dostanu tak nějak v konstantním čase, seběhy jsou už ale čistě chodecké, protože stehna mě nepustí dále. Myslel jsem, že páté kolo bych mohl zvládnout rychleji a stihnout tak ještě šesté, ale už to moc nešlo, proto jsme s Otou každý zvládli pět kol. Cíl, který jsme si dali před závodem, zvládnout dohromady deset okruhů jsme splnili.

    Závod byl pro mě zajímavou zkušeností a zážitkem. Nevím, jestli se vrátím příští rok, ale někdy určitě. K organizátorům bych sice nějaké připomínky měl, ale myslím, že nakonec závod proběhl bez nějakých velkých zádrhelů.

    Celkovým vítězem v jednotlivcích se stal Václav Utinek, který zvládl úctyhodných 13 okruhů. Mezi ženami obhájila první místo Linda Beniačová s 11 okruhy. Ve dvojicích se 16 okruhy vyhrál tým JulboWay Gekko ve složení Aleš Velička a Radim Kasalík. Všichni, kteří se závodu zúčastnili, mají ode mě palec nahoru. Je opravdu drsný, ale zároveň krásný a prověří závodníky ve všech směrech.

    Napiš svůj článek i TY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů.

    Marek

    NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.